Encyklopedie i pro nejmenší

Kdysi (už je to kdovíkdy) jsem si pořídil osm dílů encyklopedie Diderot a byl jsem na to náležitě pyšný.  Byla to velká sláva, když za tenkrát nemalou sumu dorazil balík nejprve s prvními čtyřmi díly a o pár týdnů později i se čtyřmi zbývajícími díly. Připadal jsem si jako intelektuál. :) Často jsem v nich listoval, pročítal je a hledal v nich informace. Nástupem internetu a hlavně jeho zavedením domů se potřeba nahlížet do osmy bichlí s hnědými deskami začala rapidně snižovat. Sem tam mi ještě stálo za to se podívat k získání rychlé informace bez nutnosti zapínat počítač, ale i tato potřeba s rozvojem technologií a zjednodušení přístupu k internetu postupně opadávala. Až se encyklopedie Diderot stala zcela zbytečnou a jen se na ní usazoval prach.

Až po narození čtvrťáčka získala Všeobecná encyklopedie Diderot opět na důležitosti. Ano i kojeneček může potřebovat encyklopedii. Konkrétně jsme pro něj vybrali díly 5-8 (od M po Z). Někteří knihomilové mi možná budou použití těchto čtyř dílů zazlívat, ale pro našeho čtvrťáčka, kterému se nedoporučuje spát na zcela vodorovné podložce, vykonávají službu důležitější než vykonávaly v roce 1999, v roce svého zrodu, pro nás…

Jeden a tři čtvrtě chlapa

Málo platné, narození dítěte vám obrátí život naruby. A lhostejno, jestli jde o prvorozence či druhorozence. Snad jen takový druhorozený nedonošenec, vám dokáže život opepřit malinko vydatněji (viz. tady, tady, tady a vlastně i tady). Ovšem to si nestěžuji. Bez koření není pořádná bašta, že?!

A jak se vám tak obrátí život naruby, jste celí vyjevení a zděšení z toho, jak to na té opačné straně líce vypadá, a vymýšlíte neuvěřitelné věci. Tedy, ne že bych nakonec vymyslel něco tak neuvěřitelně šokujícího a převratného. Kdo mě zná, ví, že s mou náturou je výsledek onoho vyjevení se nad životarubem vlastně prachsprostě normální. Rozhodl jsem se totiž, sic tak nějak nepravidelně, se z tohohle zděšení veřejně vypisovat.

Občasník, který se tímto představuje, ponese název 1 a ¾ chlapa s podle situace se měnícími podtituly.  Všechny hlavní postavy občasníku jsou potom obsaženy v jeho názvu. Nevěříte?

Jedničku nebo také celého chlapa jsem nabubřele přisoudil sobě.

Polovina náleží našemu šestiletému synu a čerstvému školákovi (k tomu se určitě ještě vrátím). Asi by s tou polovinou hlasitě nesouhlasil, protože se velmi často považuje za chlapa celého. My potom máme někdy dokonce pocit, že tu po bytě nebo venku nebo prostě tam, kde se zrovna nacházíme, běhají nikoliv chlapi, ale rabijáti nejméně dva. Přesto však budiž pro tento nepravidelník onou půlkou, pulcem či půlcem nebo taky půlčíkem. Co oči (prozatím) nepřečtou, to srdce bolet nebude. :)

Sotva tři měsíce stár, stěží přes tři kila vážící a už minimálně třikrát nás vyděsivší uzlíček nebude, jak by se mohlo z předchozích slov zdát, třetinou, nýbrž čtvrtkou. Čtvrťákem či čtvrťáčkem…

A v neposlední řadě moje milovaná žena a matka tří čtvrtek vyobrazených níže. 

Nezapomněl jsem na ni a skutečně v titulku obsažená je. Ona je totiž to krát, které násobí to skrovné penzum našich dobrých vlastností a navzdory matematické logice odmocňuje naše nedostatky. A kdo jí už někdy viděl, ví, že titul paní krát(ká), jí sedne jako ulitý. :)

Ale už dost úvodu. Třeba se najde někdo, kdo bude tyhle výplody prozatím (snad) zdravé mysli číst (jak píšu výše, nabubřelost sama :). Ovšem pokud nikoliv, i tak mi bude stát za to, si některé hlášky či příhody pro budoucnost zaznamenat. Třeba jen jako příhody pro vnoučata. :) A kdo ví, třeba jednou pojedou Šimon a Matouš i na riviéru…. ;)