Výborný článek...

...o tom, jaké je to být na "otcovské" dovolené najdete tady na stránkách projektu Táto, jak na to.

Prodám Sirénu...

Nebo za něco zajímavého vyměním. A když je nejhůř, měl bych i sto chutí darovat ho za odvoz. :)

Ano, čtete správně. Je to TEN Siréna. Náš čtvrťáček se rozhodl, že bude řvát, ječet, křičet a vůbec vydávat podobné protivné zvuky. On byl tedy vždycky uječený, ale v poslední době je to fakt neúnosný.  Ječí, když něco chce. Ječí, když něco nechce. A hlavně ječí, když to nechceme my.

Pořídil jsem mu soukromou celu (rozuměj ohrádku), aby nám nekontaktoval svým obličejovým zesilovačem elektrické zásuvky a nedobíjel se tak. Jenže to nepomohlo. Zřejmě funguje na solární pohon. Jak jinak si vysvětlit, že na víkendové cestě do Liberce z 250 kilometrů jich celých 150 dokázal prořvat. A to opravdu drsně, prakticky bez přestávky. Snad jen když už byla blízko hrozba apnoe, rozhostil se na několik blahých desetin sekundy klid, aby ten náš malej Siréna mohl nabrat dech, a rozjet to hlasité divadlo zase nanovo. Opět jsem cestou o trochu víc vypelichal a možná i drobně zešedivěl. Různé obličejové tiky už ani nepočítám. Když se ráno podívám do zrcadla, připadá mí, že koukám na někoho, právě zasaženého elektrickým proudem.

Vůbec netuším, co s ním. Jedinou útěchou je, že nekvílí bolestí. Nestrádá. Jen si tak prostě řve vzteky. 

Někdo mi nedávno řekl: "Jaký si to uděláš, takový to máš!"

A já na to říkám: "Tak to potěš koště…! Co jsem si to udělal!?"

Ještě trochu pouvažujeme a chvíli si toho Sirénu Klaksonoviče Ječimila necháme. Ale stejně pro jistotu zvažujte svoje nabídky… :)