Málo platné, narození dítěte vám obrátí život naruby. A
lhostejno, jestli jde o prvorozence či druhorozence. Snad jen takový
druhorozený nedonošenec, vám dokáže život opepřit malinko vydatněji (viz.
tady,
tady,
tady a vlastně i
tady). Ovšem to
si nestěžuji. Bez koření není pořádná bašta, že?!
A jak se vám tak obrátí život naruby, jste celí vyjevení a
zděšení z toho, jak to na té opačné straně líce vypadá, a vymýšlíte neuvěřitelné věci.
Tedy, ne že bych nakonec vymyslel něco tak neuvěřitelně šokujícího a převratného. Kdo mě zná,
ví, že s mou náturou je výsledek onoho vyjevení se nad životarubem vlastně
prachsprostě normální. Rozhodl jsem se totiž, sic tak nějak nepravidelně, se z
tohohle zděšení veřejně vypisovat.
Občasník, který se tímto představuje, ponese název 1 a ¾
chlapa s podle situace se měnícími podtituly. Všechny hlavní postavy občasníku jsou potom
obsaženy v jeho názvu. Nevěříte?
Jedničku nebo také celého chlapa jsem nabubřele přisoudil
sobě.
Polovina náleží našemu šestiletému synu a čerstvému
školákovi (k tomu se určitě ještě vrátím). Asi by s tou polovinou hlasitě
nesouhlasil, protože se velmi často považuje za chlapa celého. My potom máme
někdy dokonce pocit, že tu po bytě nebo venku nebo prostě tam, kde se zrovna
nacházíme, běhají nikoliv chlapi, ale rabijáti nejméně dva. Přesto však budiž pro tento nepravidelník
onou půlkou, pulcem či půlcem nebo taky půlčíkem. Co oči (prozatím) nepřečtou, to srdce bolet
nebude. :)
Sotva tři měsíce stár, stěží přes tři kila vážící a už
minimálně třikrát nás vyděsivší uzlíček nebude, jak by se mohlo
z předchozích slov zdát, třetinou, nýbrž čtvrtkou. Čtvrťákem či čtvrťáčkem…
A v neposlední řadě moje milovaná žena a matka tří
čtvrtek vyobrazených níže.
Nezapomněl jsem na ni a skutečně v titulku obsažená je. Ona je
totiž to krát, které násobí to skrovné penzum našich dobrých vlastností a
navzdory matematické logice odmocňuje naše nedostatky. A kdo jí už někdy viděl,
ví, že titul paní krát(ká), jí sedne jako ulitý. :)
Ale už dost úvodu. Třeba se najde někdo, kdo bude tyhle
výplody prozatím (snad) zdravé mysli číst (jak píšu výše, nabubřelost sama :). Ovšem pokud nikoliv, i tak mi bude
stát za to, si některé hlášky či příhody pro budoucnost zaznamenat. Třeba jen jako příhody pro vnoučata. :) A kdo ví, třeba jednou pojedou
Šimon a Matouš i na riviéru…. ;)
