Nové zaměstnání

Firma: koyamas family

Pracovní zařazení: otec

Zhodnocení zkušební doby: Celkem se osvědčil. Alespoň natolik, že jiného ňoumu není nutno shánět.

Mám nové zaměstnání.

Po dvou měsících a dvou týdnech musím uznat, že je to dřina. Víte, já to vždycky tušil a od dvou let půlčíka, kdy jsem s ním byl rok na rodičovské dovolené, jsem to i věděl. Kamarádům jsem to často říkal, ale takhle veřejně jsem to, myslím, ještě nikdy neprohlásil. Slovo dovolená je ve spojení mateřská, rodičovská či otcovská více než scestné. Opravdu jde o zaměstnání na plný úvazek. Mnohdy si připadám jako na nějakém vysokém manažerském postu. Synchronizovat stravování, údržbu, hygienu, návštěvy úřadů, lékařů (a to jsme zatím ještě nedospěli ke správnému  vytěžování dětských hřišť) je téměř nadmužský úkol. Říká se, že ženy, na rozdíl od mužů, dokáží dělat více věci najednou. V tomto směru jsem si vždy přišel výjimečný. Měl jsem za to, že já k tomuto mám vlohy také. Usuzoval jsem podle mé schopnosti zároveň jíst a sledovat televizi (většinou bez pobryndání). Ale pro toto zaměstnání je takto rozvinutá schopnost zcela insuficientní. 

Každé ráno vstanu s prvním zavrněným argumentem čtvrťáčka, abych se připravil na jejich stupňování. Zavřu se u nás ve firmě do místnosti číslo 00, kde následně provedu rychlý brainstorming. Pak už jen čekám na kolotoč příkazů a povinností, který dřív nebo později přijde. Většinou je to dřív. Ještě žádný z mých předchozích šéfů si na mě nedovolil řvát tak, jako ten můj současný - čtvrťáček.

Dělat si o předchozím večeru (nebo spíše noci) nějaké konkrétní časové plány na druhý den či si dokonce rozvrhovat den celý tak, jak by to měl správný manažer dělat, je holý nesmysl. Lze si třeba naplánovat, že v pondělí, v úterý nebo ve středu zajdeme tam a tam nebo, že ve středu, čtvrtek či pátek vytřu komplet podlahu v té naší 4+1 firmě, ale i tyhle plány se dost často zbortí jako domeček z karet, a pak je každý všední den nutno vytírat jednu místnost a každý druhý den volat do tam a tam a tam se pokoušet získat další termín schůzky, přičemž se snažíte, abyste byl přes řev šéfa, který už se u nafukovacího válce začal nudit a potřebuje přemístit k nějaké zajímavější hrací pomůcce, slyšet.

Ještě než pro dnešek skončím, vrátím se k výše zmiňované kosmetice podlahových krytin. V nedávné době jsem šéfovi udělil, myslím si, trefnou přezdívku. Tedy pořád je to šéf, takže jsem si netroufl uchýlit se k jakýmkoliv vulgarismům. Vzal jsem tedy zavděk jazykem páně Napoleona a překřtil čtvrťáčka na pobliothèque. Je ale zajímavé jakou dokonalou schopností provést tento svůj úkon právě v místnosti, ve které bylo zrovna ten den vytřeno, disponuje. Inu nadarmo asi nebyl jmenován šéfem této firmy.

Doufám, že tentokrát mi pracovní povinnosti dovolí ozvat se příště dříve než po pěti měsících. Ale určitě to znáte. Zkušební doba je prostě náročné období a tak je taky zapotřebí se k němu stavět.

To je sranda...

...čtvrťáček nebo také čtvrťátko, jak jej pěkně pojmenovala Sarayli, dosáhl v tento čtvrtek váhy čtyři kilogramy a čtvrt k tomu.

První úsměv

Stalo se to už celkem dávno. Před několika týdny. Já ale pořád doufal, že se mi povede zachytit také objektivem fotoaparátu. Ovšem nejlepší momentka, která z mého snažení vzešla, připomínala nejvíc šklebícího se Stallona za mlada.

Chystal jsem se zrovna na běžecký trénink, paní krát(ká) si potřebovala těsně po kojení něco rychlého zařídit, ale já už byl oblečený skoro mezi dveřmi.

„Bude to jen chvilka,“ řekla paní krát(ká) a vrazila mi čtvrťáčka do náruče.

Čekal jsem na ten úsměv dlouho. Paní krát(ká) sice tvrdila, že čtvrťáček už se usmívá několik dnů, potažmo týdnů…ale na co nejsou důkazy a co není zachyceno v kronikách, jakoby se nikdy nestalo.

Koukal jsem na ten náš dáreček, sledoval, jak ke mně otočil hlavičku, celý se rozzářil a roztáhl koutky skoro od ucha k uchu. Srdce mi v tu chvíli roztálo, jako kopeček zmrzliny na slunci a pak….

…pak mě čtvrťáček celého zeblil. :)

Od té doby se úsměvy opakují pořád častěji a já, i když s pomalu se tenčící silou, stále zažívám ten pocit roztáté zmrzliny. Naposledy se na mě čtvrťáček usmál před pár hodinami. Těsně před tím, než do plíny s hlasitým rachotem, který byl zcela jistě slyšet až na ulici (alespoň do kuchyně, jak mi potvrdila paní krát(ká), určitě), vypustil obrovskou pumu s obsahem nazelenalé řídce kašovité hmoty, jejíž odér se na tu ulici zaručeně dostal taky. :)

Encyklopedie i pro nejmenší

Kdysi (už je to kdovíkdy) jsem si pořídil osm dílů encyklopedie Diderot a byl jsem na to náležitě pyšný.  Byla to velká sláva, když za tenkrát nemalou sumu dorazil balík nejprve s prvními čtyřmi díly a o pár týdnů později i se čtyřmi zbývajícími díly. Připadal jsem si jako intelektuál. :) Často jsem v nich listoval, pročítal je a hledal v nich informace. Nástupem internetu a hlavně jeho zavedením domů se potřeba nahlížet do osmy bichlí s hnědými deskami začala rapidně snižovat. Sem tam mi ještě stálo za to se podívat k získání rychlé informace bez nutnosti zapínat počítač, ale i tato potřeba s rozvojem technologií a zjednodušení přístupu k internetu postupně opadávala. Až se encyklopedie Diderot stala zcela zbytečnou a jen se na ní usazoval prach.

Až po narození čtvrťáčka získala Všeobecná encyklopedie Diderot opět na důležitosti. Ano i kojeneček může potřebovat encyklopedii. Konkrétně jsme pro něj vybrali díly 5-8 (od M po Z). Někteří knihomilové mi možná budou použití těchto čtyř dílů zazlívat, ale pro našeho čtvrťáčka, kterému se nedoporučuje spát na zcela vodorovné podložce, vykonávají službu důležitější než vykonávaly v roce 1999, v roce svého zrodu, pro nás…

Jeden a tři čtvrtě chlapa

Málo platné, narození dítěte vám obrátí život naruby. A lhostejno, jestli jde o prvorozence či druhorozence. Snad jen takový druhorozený nedonošenec, vám dokáže život opepřit malinko vydatněji (viz. tady, tady, tady a vlastně i tady). Ovšem to si nestěžuji. Bez koření není pořádná bašta, že?!

A jak se vám tak obrátí život naruby, jste celí vyjevení a zděšení z toho, jak to na té opačné straně líce vypadá, a vymýšlíte neuvěřitelné věci. Tedy, ne že bych nakonec vymyslel něco tak neuvěřitelně šokujícího a převratného. Kdo mě zná, ví, že s mou náturou je výsledek onoho vyjevení se nad životarubem vlastně prachsprostě normální. Rozhodl jsem se totiž, sic tak nějak nepravidelně, se z tohohle zděšení veřejně vypisovat.

Občasník, který se tímto představuje, ponese název 1 a ¾ chlapa s podle situace se měnícími podtituly.  Všechny hlavní postavy občasníku jsou potom obsaženy v jeho názvu. Nevěříte?

Jedničku nebo také celého chlapa jsem nabubřele přisoudil sobě.

Polovina náleží našemu šestiletému synu a čerstvému školákovi (k tomu se určitě ještě vrátím). Asi by s tou polovinou hlasitě nesouhlasil, protože se velmi často považuje za chlapa celého. My potom máme někdy dokonce pocit, že tu po bytě nebo venku nebo prostě tam, kde se zrovna nacházíme, běhají nikoliv chlapi, ale rabijáti nejméně dva. Přesto však budiž pro tento nepravidelník onou půlkou, pulcem či půlcem nebo taky půlčíkem. Co oči (prozatím) nepřečtou, to srdce bolet nebude. :)

Sotva tři měsíce stár, stěží přes tři kila vážící a už minimálně třikrát nás vyděsivší uzlíček nebude, jak by se mohlo z předchozích slov zdát, třetinou, nýbrž čtvrtkou. Čtvrťákem či čtvrťáčkem…

A v neposlední řadě moje milovaná žena a matka tří čtvrtek vyobrazených níže. 

Nezapomněl jsem na ni a skutečně v titulku obsažená je. Ona je totiž to krát, které násobí to skrovné penzum našich dobrých vlastností a navzdory matematické logice odmocňuje naše nedostatky. A kdo jí už někdy viděl, ví, že titul paní krát(ká), jí sedne jako ulitý. :)

Ale už dost úvodu. Třeba se najde někdo, kdo bude tyhle výplody prozatím (snad) zdravé mysli číst (jak píšu výše, nabubřelost sama :). Ovšem pokud nikoliv, i tak mi bude stát za to, si některé hlášky či příhody pro budoucnost zaznamenat. Třeba jen jako příhody pro vnoučata. :) A kdo ví, třeba jednou pojedou Šimon a Matouš i na riviéru…. ;)